Historie

Aktualizace: 17.5.2007

  • 6. září 1946 rozhodla československá vláda kladně o zřízení střední školy v Ústí nad Orlicí
  • 4. října 1946 byla střední škola - Reálné gymnázium v Ústí nad Orlicí zřízeno dekretem ministertva školství a osvěty, vyučování bylo zahájeno 29. října 1946
  • 1. ředitelem školy byl dr. Jaroslav Hradil, gymnázium mělo 184 studentů v 7 třídách
  • škola získala pojmenování Reálné gymnázium Víta Nejedlého
  • 10. července 1949 bylo gymnázium zrušeno z důvodu "zbytečnosti" dvou gymnázií v okrese
  • střední škola, která původní gymnázium vystřídala, měla mnoho různých názvů - osmiletá, později jedenáctiletá a dvanáctiletá střední škola, čtyřletá střední všeobecně-vzdělávací škola, od roku 1968 konečně opět gymnázium
  • v 60. letech byl na škole zaveden předmět Výrobní praxe, od roku 1978 zde probíhala experimentální výuka předmětu, který byl zaveden ve školním roce 1981-1982 pod názvem Základy výroby a odborné přípravy
  • od školního roku 1975 - 1976 byli na školu přijímáni studenti z 8. tříd ZDŠ
  • v roce 1991 se gymnázium se 4-letým studijním cyklem rozrůstá o gymnázium víceleté, zpočátku sedmileté, od roku 1995 osmileté

Budova gymnázia se nachází v ulici T. G. Masaryka.
Je označena číslem popisným 106.

O stavbě nové školní budovy začalo město jednat v devadesátých letech 19. století. Důvodem byly zejména nedostačující prostory pro výuku. Město však již v této době mělo zájem o vyšší školství.

Konkrétního řešení se školská otázka dočkala na počátku 20. století. První krok udělal Florián Hernych se svými syny Emilem a Richardem, když 10. dubna 1907 darovali pro tento účel pozemky.

Roku 1908 vyzvala místní školní rada dopisem svého předsedy a starosty MUDr. Františka Viceny pražského architekta Jana Pacla ke zpracování projektu.

Po jeho vypracování stavebních plánů roku 1910 byla stavba vytyčena. Zednické a betonářské práce prováděla firma Josefa Hernycha. Řemeslnické práce byly zadávány školní radou po dílčích řízeních, která probíhala po celou dobu stavby.

Celý průběh stavby značně komplikovalo špatné finanční zajištění. Původní rozpočet na téměř půl miliónu korun byl překročen o polovinu. Problémy mezi školní radou a architektem vyvrcholily oboustranným podáním žalob. Spory byly nakonec úspěšně vyřešeny. Odvaha představitelů města jít do finančně náročné stavby byla odměněna velkorysou školní budovou. K vybudování a vybavení tělocvičny se město spojilo s místním Sokolem. Celý areál byl dokončen roku 1913.

Nová školní budova byla vystavěna v secesním slohu s prvky individualismu. Do budovy se vcházelo vchodem hlavním nebo dvěma postranními. Fasáda nad hlavním vchodem je zdobena třemi reliéfy sochaře Kofránka zobrazující studenty. Ve štítu jsou umístěny hodiny. Součástí výzdoby posledního patra jsou Mařatkovy a Kofrankovy portréty význačných českých spisovatelů a hudebních skladatelů. Drobnější vnitřní sochařská výzdoba je dílem Kofránkovým a Šejnostkovým. V tělocvičně se nalézají reliéfy Tyrše a Fügnera také od Mařatky.


Stavbu od počátku existence doprovázejí poruchy, které souvisí s jílovitým podložím. Roku 1915 byly zatopeny sklepy. V roce 1926 došlo k rozlámání opěrných zdí a vstupního schodiště. Základy byly opakovaně velmi náročným způsobem opravovány v desetiletých intervalech až dodnes.

Po dokončení sloužila třípatrová budova chlapecké a obecné škole. Město však stále toužilo po škole střední. V době mezi dvěma světovými válkami jeho šance značně ztěžovala existence Státního reálného gymnázia v České Třebové, navíc v nově postavené budově. Plány přerušila okupace a druhá světová válka.

Léta okupace byla pro město zvláště tíživá, neboť leželo na samé hranici Protektorátu a Říše. Okupanti podnikali všechny kroky proti českému školství a inteligenci. Stav ve školství dokládá například i to, že větší část této budovy sloužila od roku 1939 jako ubytovna pro příslušníky Wehrmachtu. V roce 1943 bylo pro mládež z Berlína zabaveno dalších sedm tříd. Vyučování tak bylo z hlediska prostoru značně omezené. Situaci komplikoval i nedostatek uhlí. Žáci si tedy chodili pouze pro úkoly. V této době byla zapečetěna školní knihovna a likvidovány sbírky školy. Mnohé věci a doklady lidé ukrývali, samozřejmě tajně a s velkými riziky. Díky tomu se do dnešní doby dochovala kronika školy či socha T. G. Masaryka, ukrytá mezi harampádím na půdě. V únoru roku 1945 se neučilo vůbec. Budova sloužila jako sklad lékařských přístrojů. Žáci nesměli vstupovat do budovy.

V posledních týdnech války město téměř o pozoruhodnou budovu přišlo. Německý velitel měl totiž rozkaz při ústupu odpálit nálože, které by budovu rozmetaly a zřejmě by poškodily i velkou část města. Zásluhu na tom, že se tak nestalo, měl tehdejší ředitel školy František Musil. Po rozmluvě s ním se německý velitel rozhodl školní budovu ušetřit.

Po válce město prošlo řadou jednání k získání střední školy. Úsilí bylo odměněno 6. září 1946, kdy rozhodla československá vláda kladně ve věci zřízení reálného gymnázia v Ústí nad Orlicí. Toto rozhodnutí bylo občany města přijato s velkým nadšením.

Tradice této školy přečkala všechny změny ve městě a v celé společnosti až do současnosti. Dnes jsou v budově učebny osmiletého a čtyřletého gymnázia. V roce 1996 bylo opět provedeno statické zajištění a celková rekonstrukce budovy. Během ní byly v suterénu zmodernizovány šatny, nově zbudován gymnastický sálek a posilovna. Ve všech patrech byly upraveny učebny a kabinety se zachováním původního členění. Na závěr byla provedena oprava fasády. O několik let později proběhla i úprava okolí včetně obvodových zdí. Byla postavena fontána, vysázeny keře a zbudováno pískové doskočiště. Nyní je nově zrenovována tělocvična.

6. září 2006 toto gymnázium oslaví právě 60 let od svého vzniku, přes svůj pokročilý věk je neustále potřebné a na dobré úrovni jako v době svého založení.

Napište nám
Administrace

© 2006 Gymnázium Ústí nad Orlicí
T.G.Masaryka 106
562 01, Ústí nad Orlicí